Hezké zavzpomínkování na vznik Klíčku

Jsem vděčná, že naše město nebylo schopné vyhodnotit správně demografické prognózy a otevřít dostatečný počet míst ve školkách. Ano, zní to jako úplná pitomost. Ale je to tak. Nepíšu své zamyšlení proto, abych rozpoutala nesmyslnou polemiku o tom, čí to byla politická nebo realizační neschopnost. 

Ohlížím se zpátky do roku 2013, když vidím naši nejmladší dceru, jak je samostatná. 

V roce 2013, když jí byly tři roky, ji nepřijali do městem zřizované školky. V září by jí bylo už skoro tři a půl a já byla vzteky bez sebe. U nejmladšího ze tří dětí jsem se na školku hodně těšila a chtěla jsem se vracet na pracovní trh. Museli jsme hledat náhradní řešení. Tím se stal Klíček, tehdy tuším se statutem rodinného klubu, pro nás prostě lesní školka. Město tehdy na docházku přispívalo, ale i tak to bylo o dost nákladnější řešení než klasická školka. Vydělala jsem tehdy tak plus mínus na pokrytí školkovného. Taky jsme měli do Klíčku mnohem dál. To řešení bychom si dobrovolně nikdy nezvolili. Ke škodě naší dcery a škodě naší vlastní. 

Jednou ze stížností na dnešní děti je ta, že si vůbec neumějí samy hrát. Buďto jsou někde rozvezeny do kroužků, nebo natahují ruku po hotovém produktu, který je zabaví. Není to jejich vina. 

Naše dítě, když přišlo domů z Klíčku, obratem zmizelo na dlouhou dobu na zahradu. Dokázala hodiny stát u kýble s vodou a klacíkem míchat šiškovou polévku. Nebo se stala kočkou a číhala na myši. Bylo to v ní, nebo jí pomohl pávě Klíček? Kdo ví, experiment s kontrolní identickou holčičkou nemáme. 

Po průpravě v Klíčku se zabydlela v turistickém oddíle a volně pokračuje v rozvoji. Několik let měla provazovou houpačku zavěšenou přes větev ořešáku, i na ní vydržela dlouhé hodiny. Často nás překvapí – třeba když sama rozložila starou postel a v nestřeženém okamžiku ji vynesla po příkrých schodech na půdu. 

A já si říkám, jak skvělé je, když někdy nevyjde to, co jsme si plánovali. Jak skvělé může být, když podmínky nejsou ideální, když doplácíme na cizí neschopnost či na nepružnost instituce. 

Ovšem to, že je to skvělé, obvykle nahlédneme až o mnoho později.

A.V.